Dlouhodobá strategie renovací budov

Strategie začíná analýzou vnitrostátního fondu budov, která je rozdělena na dvě hlavní oblasti: rezidenční sektor a nerezidenční budovy. Tato část se soustředí na identifikaci klíčových faktorů a specifik jednotlivých typů budov, což umožňuje pochopit základní rozdíly v přístupu k renovacím v obou sektorech.  Dále je představena metodika stanovení úspor energie při modelování scénářů renovace budov. Jedním z klíčových témat je i vyhodnocení bariér pro renovace budov, které byly identifikovány do roku 2020. Tato kapitola se zaměřuje na překážky, jako jsou finanční náklady, legislativní problémy, nebo nedostatečná podpora ze strany veřejného sektoru, které zpomalují tempo renovací.  Na závěr je rozebrána legislativní opatření na podporu energeticky efektivního stavebnictví. Tato část se soustředí na zákony, regulace a incentivy, které mají za cíl podpořit implementaci energeticky efektivních opatření při výstavbě a renovaci budov.

Strategie rozpracovala tři scénáře: Scénář 1: Základní (Business as Usual); Scénář 2: Optimální (předpokládaný vývoj renovací fondu budov po zavedení dodatečných opatření směřující zejména ke změně přístupu (komplexnosti) renovací a zvýšení jejich počtu ve veřejném sektoru); Scénář 3: Hypotetický (ideální scénář postavený na rychlých a důkladných renovacích fondu budov, jehož realizace je však limitována zjištěnými bariérami a možnostmi implementovat různá opatření, viz kapitola

Do scénářů vstupuje nejdříve renovace energeticky úsporně nezrenovovaných budov (75 % rodinných domů, 60 % bytových domů, a 50 % veřejných a komerčních budov. Při jejich vyčerpání pak nastává druhá renovace (vždy již střední nebo důkladná) těchto nyní již zrenovovaných domů (například u rodinných domů je to ve scénáři základní až kolem roku 2060, v hypotetickém scénáři kolem roku 2040). 

V období 2020–2050 očekává ČR vývoj v oblasti renovace budov podle „Optimálního scénáře“. I přestože se jedná o scénář, který nevyužívá maximální potenciál pro dekarbonizaci fondu budov ČR, jedná se o scénář, který je reálné realizovat v podmínkách ČR po modifikaci stávajících politik, které bylo možno s odstupem času vyhodnotit, a při zavedení dalších politik na snižování energetické náročnosti budov. 

Pro vykazování dopadu, resp. naplňování dlouhodobé strategie renovace budov, byl zvolen (s ohledem na dostupnost dat ) ukazatel měrné potřeby tepla na vytápění v MJ na m2 za rok pro jednotlivé sektory.