Akční plán je v souladu s Adaptační strategií ČR členěn na 5 specifických cílů a průřezové nástroje a opatření, jež jsou dále rozděleny do souboru 108 adaptačních opatření (z toho 15 průřezových), pod které náleží celkem 322 úkolů.
Specifické cíle byly definovány takto:
- Je zajištěna ekologická stabilita a poskytování ekosystémových služeb v zemědělské krajině s důrazem na omezení degradace i záboru půdy a posílení přirozeného vodního režimu
- Je zajištěna ekologická stabilita a poskytování ekosystémových služeb lesů s důrazem na zabránění degradace půdy a posílení přirozeného vodního režimu
- Je zajištěna ekologická stabilita a poskytování ekosystémových služeb vodních a na vodu vázaných ekosystémů s důrazem na posílení přirozeného vodního režimu krajiny a s ohledem na zajištění potřeb lidské společnosti a udržitelné užívání vody
- Je výrazně posílena resilience lidských sídel včetně jejich veřejné a zelené infrastruktury s důrazem na ochranu lidského zdraví
- Je dosaženo vysoké efektivnosti systému včasného varování a odpovědné reakce obyvatel
Podrobná tabulka adaptačních opatření a úkolů vč. příslušných nástrojů, gestorů, termínů plnění a finančních potřeb je uvedena v Příloze č. 1.
Akční plán stanovuje úkoly pro realizaci na úrovni ústředních orgánů státní správy, případně jimi řízených organizací. V konečném důsledku však bude realizace adaptačních opatření probíhat zejména na lokální a regionální úrovni, takže při zohlednění principu subsidiarity akční plán vytváří rámec pro aktivity a spolupráci všech dotčených aktérů. Úkoly jsou rozděleny do kategorií: ekonomické; legislativní; informační; organizační; metodické; vědecko-výzkumné; strategicko-koncepční.
Další zdroje
Adaptace na změnu klimatu – rozcestník k tématu od MŽP
Adapterra Awards – Katalog realizovaných příkladů adaptace na změnu klimatu
Adaptační strategie EU
Úzká vazba
Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR
V rámci implementace Národního akčního plánu adaptace na změny klimatu a jím navrhovaných úkolů je třeba zohlednit též závazky vyplývající z členství v Evropské unii a v mezinárodních úmluvách (zejm. Bernská úmluva, Úmluva o biologické rozmanitosti, Bonnská úmluva, Ramsarská úmluva, Karpatská úmluva, Evropská úmluva o krajině, Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví, Úmluva o ochraně architektonického dědictví Evropy, Úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy (revidovaná) aj.).
Implementace probíhá také prostřednictvím procesu posuzování vlivů na životní prostředí.Pokud to vyžaduje zákon, provádí se strategické posouzení (SEA), které hodnotí vliv větších plánů a politik na přírodu. U konkrétních projektů se pak provádí posouzení vlivů na životní prostředí (EIA), kde se zkoumá, zda neohrozí chráněná území, například oblasti Natura 2000, a jejich ochranné cíle. Kromě toho se také posuzuje, zda daný projekt nebo opatření nemůže zhoršit kvalitu vody nebo zabránit dosažení jejího dobrého stavu.