Platná legislativa s účinností od 10. 3. 2021
Nařízení se týká finančních institucí, investičních firem, správců fondů a finančních poradců s více než třemi zaměstnanci, kteří musí zveřejňovat, jakým způsobem integrují environmentální, sociální a správní (ESG) kritéria do svých investičních rozhodnutí.
Dle SFRD se finanční produkty klasifikují, na základě míry zohlednění ESG kritérií, do článků 6, 8 nebo 9. Článek 6 je nejméně udržitelná úroveň a spadají pod něj produkty, které nezohledňují ESG kritéria jako hlavní cíl, ale mohou poskytovat informace o potenciálních ESG rizicích. Příkladem mohou být státní dluhopisy a fondy do nich investující. Článek 8 je kategorie obsahující fondy, které mimo jiné podporují environmentální a sociální oblasti nebo jejich kombinaci. Jde tedy o investice, které naplňují ESG charakteristiky, ale udržitelnost není jejich primárním cílem. Někdy je tato kategorie označována jako „light green“produkty, jde tedy o slabší úroveň udržitelnosti. Článek 9 je kategorie zahrnující fondy, pro které je udržitelnost přímým cílem. Konkrétně jim jde o pozitivní dopad na společnost a životní prostředí. Někdy je tato kategorie označována jako „dark green“, jde tedy o silnější úroveň udržitelnosti.
SFDR také ukládá povinnost informovat o nepříznivých dopadech investic (PAI, Principle Adverse Impacts). Ta je koncipována na principu „comply or explain“. To dotčeným subjektům umožňuje vysvětlit proč určité riziko nezohledňují nebo nepovažují za důležité. Tuto možnost nicméně nemají povinné osoby s více než 500 zaměstnanci, které musí informace o zohledňování nepříznivých dopadů zveřejnit bezpodmínečně. Finanční instituce, které PAI zohledňují, musí zveřejňovat informace o těchto nepříznivých dopadech, například emisích skleníkových plynů, znečištění nebo negativním vlivu na lidská práva. Tyto informace musí být reportovány na úrovni jednotlivých produktů i portfolií, a to prostřednictvím pravidelných zpráv a veřejných prohlášení, aby investoři získali jasný přehled o udržitelnosti daných investic.
SFDR se prolíná s nařízením o Taxonomii EU, která definuje environmentálně udržitelné činnosti, a také směrnicí o podávání zpráv o udržitelnosti podniků (CSRD). Dohromady tvoří rámec EU pro udržitelné financování. V oblasti ochrany životního prostředí jsou kritéria pro investiční produkt dle Taxonomie EU přísnější verzí SFDR článku 9. Produkt, který splňuje podmínky Taxonomie tedy zároveň splňuje podmínky SFDR článku 9.
Informace dle SFDR musí být zveřejňovány na několika úrovních:
- Webové stránky – Instituce zveřejňují své politiky ohledně integrace ESG rizik a jejich vlivu na investiční rozhodování.
- Informační dokumenty o produktech – Dokumentace k jednotlivým investičním produktům musí uvádět, zda a jak zohledňují ESG kritéria (včetně klasifikace podle článků 6, 8, nebo 9).
- Pravidelné zprávy – Například výroční zprávy musí obsahovat informace o zohlednění ESG rizik a dopadů PAI.
Forma musí být jasná, srozumitelná a snadno přístupná investorům. Regulační orgány tak získávají nástroje pro důslednější monitorování a kontrolu dodržování pravidel v oblasti udržitelného financování.
Mnoho subjektů v oblasti nemovitostí (např. investoři a správci aktiv) splňují definice účastníka finančního trhu nebo finančního poradce a proto produkty jako jsou realitní investiční fondy, podléhají ustanovením SFDR. Developerské firmy, které obchodují s účastníky finančního trhu, by měly povinnosti brát v úvahu, i když se na ně tyto legislativní předpisy přímo nevztahují. Na realitní poradce, jako jsou realitní agenti nebo makléři, se mohou vztahovat požadavky na zveřejňování informací, pokud poskytují finanční poradenství nebo propagují finanční produkty, které podléhají SFDR.
