European Climate Law - Evropský právní rámec pro klima

Evropský právní rámec pro klima (nařízení (EU) 2021/1119) zakotvuje cíl EU Green Deal, aby se EU stala klimaticky neutrální do roku 2050, a činí tento závazek právně závazným. Stanoví také mezicíle snížení emisí skleníkových plynů alespoň o 55 % do roku 2030 oproti roku 1990 a dále o 90 % do roku 2040 (nařízení (EU) 2026/667). Zákon vytváří rámec pro postupné snižování emisí a zavádí mechanismy pro sledování pokroku a případné zpřísňování opatření, aby EU zůstala na trajektorii k dosažení těchto cílů.

Evropská unie
Nařízení

Odkaz na zdroj

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1119 ze dne 30. června 2021, kterým se stanoví rámec pro dosažení klimatické neutrality a mění nařízení (ES) č. 401/2009 a nařízení (EU) 2018/1999 („evropský právní rámec pro klima“)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2026/667 ze dne 11. března 2026, kterým se mění nařízení (EU) 2021/1119, pokud jde o stanovení průběžného klimatického cíle Unie pro rok 2040

Popis

V Evropském právním rámci pro klima se členské státy EU zavázaly dosáhnout uhlíkové neutrality v roce 2050 (cíl stanovený strategickým dokumentem EU Green Deal); snížit čisté emise skleníkových plynů v EU do roku 2030 alespoň o 55 % ve srovnání s úrovněmi z roku 1990; stanovit cíl v oblasti klimatu na rok 2040 do šesti měsíců od prvního globálního hodnocení podle Pařížské dohody; a přijmout a provést vnitrostátní strategie a plány pro přizpůsobení se změně klimatu, přičemž zohlední zejména zranitelná odvětví, jako jsou zemědělství, vodohospodářské a potravinové systémy a potravinové zabezpečení.

Hlavní cíle a parametry
  • Klimatická neutralita do roku 2050 představuje právně závazný cíl pro všechny členské státy EU a vztahuje se na všechny sektory hospodářství. Po roce 2050 se členské státy zavazují k dosažení záporných emisí.
  • Snížení emisí skleníkových plynů v EU alespoň o 55 % do roku 2030 oproti roku 1990; balíček Fit for 55 obsahuje konkrétní legislativní opatření k dosažení tohoto cíle.
  • Snížení emisí skleníkových plynů v EU o 90 %  do roku 2040 oproti roku 1990; tento cíl vyžaduje alespoň 85% snížení emisí přímo v EU, přičemž zbývajících 5 % mohou od roku 2036 pokrýt vysoce kvalitní mezinárodní kredity a trvalé pohlcování uhlíku pro kompenzaci těžko odstranitelných emisí v systému ETS.
  • Rámec je v souladu se závazky EU vyplývajícími z Pařížské dohody a zajišťuje, že klimatická politika vychází z aktuálních vědeckých poznatků. Zavádí systém průběžného sledování a vyhodnocování pokroku, přičemž Evropská komise může v případě potřeby uplatnit nápravná opatření a Evropský parlament se podílí na legislativním procesu.
  • Na dosažení klimatické neutrality se podílejí všechna odvětví, včetně energetiky, průmyslu, dopravy a zemědělství, a to prostřednictvím konkrétních plánů, opatření a investic zaměřených na snižování emisí. Členské státy musí rovněž provádět regulaci v oblasti využívání půdy a lesnictví (LULUCF) pro posílení přirozeného pohlcování emisí.

Rámec zavazuje orgány EU k zajištění toho, aby veškerá legislativa a politická opatření odpovídala trajektorii směřující ke klimatické neutralitě, čímž dochází k systematickému začlenění klimatických hledisek do všech relevantních politik.

Z pohledu hospodářských subjektů nařízení nepůsobí přímo, ale vytváří regulatorní rámec, který se promítá do související legislativy a postupně zpřísňuje požadavky na snižování emisí, energetickou účinnost a využívání nízkoemisních technologií, včetně odvětví stavebnictví. Pro podniky tak znamená jak zvýšené nároky na adaptaci a inovace, tak i vyšší míru právní jistoty a předvídatelnosti pro dlouhodobé investice. Na jednotlivce dopadá nepřímo prostřednictvím implementace těchto politik na národní úrovni, zejména v oblasti energetiky, bydlení či dopravy, aniž by jim nařízení samo o sobě ukládalo přímé právní povinnosti.